Učí se fotografem, později studuje Carskou školu výtvarných umění v Petrohradě, navštěvuje i soukromou malířskou školu - na studium si vydělává malováním vývěsních štítů. Maluje Vitebsk, jeho díla jsou křehká, elegantní. V Hudebnících se poprvé objeví motiv houslí, který se prolíná jeho pozdější tvorbou.
Roku 1910 odjíždí do Paříže, v té době plné nových malířů - od Picassa, Modiglianiho po Kupku a mnoha dalších. Jsou to individualisté, mají různý styl, přesto se jim říká Pařížská škola. Chagall se stává jejich předním reprezentantem. Mezi jeho přátele a obdivovatele patří i básník Apollinaire, který jeho obrazy nazývá nadpřirozenými. Pařížské období je kubistické. Geometrické formy, vznášející se postavy a objekty, nezvykle používané barvy mají zvláštní řád. Chagallův řád. Plný fabulace, snových vidin, ironie i nostalgie. Diváka, který se dá vtáhnout do tohoto fantastického světa, nepřekvapí, že ve velké hlavě zvířete sedí drobná žena a dojí krávu, jak je tomu na slavném obraze Já a vesnice. Před začátkem války odjíždí do Berlína, kde má první samostatnou výstavu. Má úspěch.
R. 1914 se vrací domů, tvoří cyklus portrétů a krajin Dokumenty. Okouzlí jej Velká říjnová revoluce - navrhuje založení Vitebské malířské akademie, stává se lidovým komisařem pro výtvarné umění. Dostává se ale do rozporu s dobou i kolegy. Nelíbí se ani avantgardě, ani vyznavačům tradičního umění. Tím končí i jeho kubistické období - obrazem Vlastní podobizna se sklenicí vína. Postavy autora a jeho ženy tvoří sloup štěstí a radosti, plocha je rozdělena do velmi pestrých barevných částí kontrastujících s ústřední černou a bílou. V roce 1920 přichází do Moskvy, finanční nesnáze řeší tím, že se stává učitelem bezprizorních dětí. Baví ho to, ale neuživí. O dva roky později odcestuje do Berlína, napíše autobiografii doplněnou grafickými listy. Je vydána, ale poválečná atmosféra Německa na něj působí zoufale.
Opět přijíždí do Paříže. Ilustruje knihy, pokud se to dá nazvat ilustrováním (Gogolovy Mrtvé duše, Bajky LaFontaina). Jde spíše o volné výtvarné parafráze vztahující se k textu. Začátkem 30. let dostává nabídku výtvarného doprovodu Bible. To jej fascinuje, kvůli motivům cestuje do Sýrie, Palestiny, ale i do Holandska za Rembrandtem a do Španělska za El-Grecem. Jeho malba se uvolnila a získává lyrický nádech. Některé motivy se v obměnách opakují - Eiffelova věž, housle, kohout, krávy nebo kyvadlové hodiny. Objeví téma cirkusu, kterému se věnuje ve více dílech (např. Krasojezdkyně - najdete ho v Šternberském paláci na Hradčanech). V červnu 1941 emigruje do USA. Hrůzy válečné apokalypsy znázorní ve svých nejtragičtějších obrazech Soumrak, Válka, Útrapy nebo Ukřižování. Doslova z nich křičí bolest miliónů umučených. V těchto dílech se odráží i jeho osobní tragédie - úmrtí ženy. Plně své pocity znázorní v Okolo ní a Mé ženě. Tato díla jsou řazena k vrcholům evropského malířství poloviny 20. století.
Po válce se definitivně usazuje ve Francii. Věnuje se monumentální malbě - vitráže v katedrálách v Remeši, Metách, Curychu, nástěnné malby (pařížská Opera, Metropolitní opera New York). Vždy si počíná neobvykle. V budově OSN vytvoří okna jako z gotických katedrál s tématem nebeského prostoru, v němž se vznáší světlemodrá zeměkoule snad se vším, co na ní žije.
Chagall se dožil požehnaného věku 97 let. Svůj život dovedl neuvěřitelně naplnit. Dostalo se mu toho štěstí, že se stal malířem obdivovaným, uznávaným a milovaným. Přestože žil po většinu svého života v cizině, pouta ke své rodné zemi nepřetrhal, alespoň ta citová - ve svém životopise lapidárně uvádí: „Miluji Rusko“. Přesto si určitě uvědomoval, že by tam nemohl tvořit tak jak chtěl a my bychom nemohli obdivovat jeho snová, fantaskní díla plná houslí a houslí a houslí...
