Pol Pot
Vlastním jménem Saloth Sar, se narodil v březnu 1925 ve městě Prek Sbauv ve Francouzské Indočíně. Jiné zdroje udávají datum narození 19. května téhož roku. Pocházel z bohaté rolnické rodiny. Dostalo se mu klasického vzdělání v klášteře i na francouzských školách v rodné Kambodži a později také v Paříži. Mnohem více než o studium se ale v Evropě zajímal o politiku. Pol Pot Francouze nenáviděl a chtěl svou zemi zbavit jejich koloniální nadvlády. Nakonec musel ze školy. Někdy v této době se přidal ke komunistům a stal se členem Marxistického spolku kambodžských studentů v Paříži.
Po návratu domů v roce 1953 se přidal ke komunistickým povstalcům a plně se oddal práci v Lidové revoluční straně Kambodže. Živil se jako učitel francouzské literatury a dějin na soukromé škole. Patřil k tvrdému jádru Lidové strany, které se zasadilo o vznik komunistické strany Kampučie (KSK). Vžilo se pro ně označení Rudí Khmerové. Jejich smysl pro utajování všech informací o straně vedl k tomu, že celých osmnáct let byl název strany tajen i jejím členům. Pol Pot se záhy stal členem ústředního výboru strany a v roce 1962 i jejím vůdcem.
Rok na to Pol vedení strany odvelel do džungle na východě země. Po další dva roky objížděl sousední státy a žádal o pomoc. Pochopení se mu dostalo až v Číně, ke které se poté Rudí Khmerové přimkli jako ke svému velkému bratrovi. Vše bylo připravené k národnímu povstání. To Khmerové zahájili v roce 1968. Vše vyvrcholilo občanskou válkou trvající celých pět let. 17. dubna 1975 obsadili Rudí Khmerové město Phnompenh a krátce na to nastolili nejstrašnější hrůzovládu lidských dějin. Kambodža byla přejmenována na Demokratickou Kampučii a byl nastolen tvrdý ideologický režim, jehož cílem bylo převést feudální Kambodžu rovnou do tuhého komunismu.
Především šlo o rozpuštění měst, která Pol Pot považoval za zbytečná. Phnompenh byl vysídlen již 17. dubna 1975. Obyvatelé měst byli vyhnáni do džungle, na venkov, aby tady byli převychováni prací. Paradoxně Pol Pot a jeho druhové si zřídili své sídlo ve vylidněném Phnompenhu. V Demokratické Kampučii byly záhy zrušeny peníze a byl zakázán jakýkoli obchod. Všichni občané byli nuceni nosit tmavé uniformy. Lidé byli rozděleni do družstev a byla jim přidělena práce na poli. Manželští partneři byli vybíráni a přidělování stranou. Mohli se pak stýkat v určeném čase za účelem plození dětí. Jakýkoli sběr plodin pro vlastní potřebu byl označen jako kontrarevoluční čin a byl tvrdě trestán. Bylo zakázáno vyslovovat „já.“ Děti museli otce nazývat „strýčku“ a matku „tetičko.“ Ostatní spoluobčany pak otče a matko. Národnostní menšiny byly tvrdě perzekuovány a jejich majetek byl zabavován. Symbolem Kambodže se stalo vězení. Pol Pot nechal zřídit nespočet mučíren. Celá země se proměnila v koncentrační tábor. Během Potovy vlády byly zabity přibližně dva miliony Kambodžanů. Krvavé čistky uvnitř strany zlikvidovaly téměř celou stranickou hierarchii.
Od roku 1975 docházelo k pohraničním střetům se sousedním Vietnamem. Na přelomu let
Idi Amin
Vlastním jménem Idi Awo-Ongo Angoo, později známý jako "Řezník z Kampaly," se narodil nejspíš v roce 1925 v Ugandě, blízko Koboko v západonilské provincii. Traduje se, že jeho matka byla čarodějnice. Adi měl už odmala problémy s agresivitou. V dětství surově napadal spolužáky a kamarády. Věnoval se boxu, kde dosáhl až na šampiona těžké váhy Ugandy. Ve dvaatřiceti odešel k armádě, kde se dokonale našel. Začal budovat svou kariéru. Jeho brutalita byla jen přínosem a byl jí doslova proslulý. Během jednoho roku byl povýšen na důstojníka. Jeho kariéra šla nahoru geometrickou řadou. Během dvaceti let se vypracoval až na samý vrchol pyramidy. Roku 1971 se prezident Milton Obote sám ustanovil doživotním prezidentem Ugandy. Amin jej však v jeho nepřítomnosti zradil a vyvolal puč. Povolal tanky a krátce na to ovládl Kampalu a po vzoru svého předchůdce se stanovil doživotním prezidentem. Pro budoucí vývoj dějin Ugandy to byl začátek konce. Prezident Amin okamžitě zrušil většinu zákonů a nastolil vlastní pravidla. Stal se absolutním vládcem, diktátorem jako z dob starého Říma. Ve společnosti Kaliguly nebo Nera by se vůbec nemusel stydět. Jeho oblíbenou zábavou bylo pořádat hony na lidi, kterými pak krmil hyeny. Amin byl posedlý skotskou kulturou a historií. Po jejich vzoru se pasoval do role krále a sám si udělil nejvyšší ocenění Velké Británie. Sám se nechal oslovovat: "Jeho veličenstvo doživotní prezident, polní maršál Al Hadji doktor Idi Amin, pán všeho tvorstva na souši i ve vodě, dobyvatel Britského impéria v celé Africe a především v Ugandě." Vraždy, únosy, mučení, zabíjení pro potěšení, to vše bylo každodenní náplní života v Ugandě sedmdesátých let, kde král Adin byl nazýván „všemocným.“ Roku 1972 se prezident Amin rozhodl pro afrikanizaci ekonomiky Ugandy. Asijským obchodníkům, kteří ovládali 90% ugandské ekonomiky, dal devadesátidenní lhůtu pro opuštění země. Krátce na to se téměř zhroutil celý ekonomický systém. V roce 1974 se Amin rozhodl, že nechá natočit dokument o svém jedinečném životě. Považoval se za nejmocnějšího muže na Zemi. Pozval americké filmaře a ti se brzy pustili do práce. Vznikl tak dokumentární film "Generál Idi Amin Dada: vlastní portrét." Slavný spisovatel Charles Bukowski, blízký přítel režiséra, který dokument točil, se k tomuto filmu a Idi Aminovi vyjádřil ve své knize Hollywood z roku 1989 takto: "Byl to kurevskej parchant s nádherným smyslem pro humor. Dospěl k závěru, že veškerý život, kromě toho jeho, nemá cenu. Kdokoli sebeméně podezřelý byl v jeho zemi zavražděn a hozen do řeky. Po řece plulo tolik mrtvol, že se krokodýli nadmuli a nemohli dál jíst. Amin miloval filmovou kameru. Jeho podřízení seděli před ním a třásli se, a Amin kladl otázky a pronášel politická rozhodnutí. Bez přestání se usmíval a ukazoval velké žluté zuby. Když někoho nevraždil nebo nevydával rozkazy, aby někoho zavraždili, tak souložil. Měl tucet nebo kolik žen a víc dětí, než si mohl zapamatovat. Dále Amin předváděl pro kameru své letectvo. Až na to, že žádné letectvo neměl. Zatím ne. Měl však letce a uniformy. První letec běžel po dlouhé řadě prken. Utíkal velmi svižně. Jakmile dosáhl konce ranveje z prken, vyskočil do vzduchu a roztáhl paže. Potom přistál. Potom běžel další letec. Totéž. Další letec. Další. Museli mít 14 nebo 15 letců. Každý když skákal, vydal tlumený výkřik, a na všech tvářích se objevil smích a veselí. Když jste to domysleli, bylo to hrozně podivné, neboť všichni se smáli, jak je to absurdní, ale všichni tomu věřili. Následovalo několik záběrů z místností určených k mučení. Nikdo v nich nebyl. Ale byly zde výkaly. Řetězy. Krev na stěnách. V závěrečné scéně byl Amin v rozlehlé zahradě obklopen spoustou tělesných strážců, se všemi svými manželkami a všemi svými dětmi. Dívali se tiše do kamery, stejně jako tělesná stráž. Manželky se všechny usmívaly, některé držely v náručí kojence. Adi Amin se usmíval a ukazoval velké žluté zuby. Vypadal velmi sympaticky, takřka k pomilování. Poslední záběr patřil řece plné krokodýlů. Ti jen plavali, silně obézní a apatičtí, jen lehce kouleli očima, jak kolem nich řeka unášela mrtvá těla. Finis."
Idi Amin panoval až do roku 1979, kdy se téměř umučený lid vzbouřil a za podpory sousední Tanzanie, kterou Amin několikrát napadl, despotický režim svrhli a neomezený vládce Idi Amin byl nucen utéct za hranice. Během jeho vlády zemřelo přibližně půl milionu lidí. 18 července roku 2003 upadl bývalý diktátor do komatu a byl hospitalizován. Zemřel 16. srpna 2003 v saudskoarabském exilu ve městě Džeda na selhání několika orgánů. Dožil se sedmdesáti osmi let.
* Koncem roku 2006 vznikl film na motivy Adi Aminova života „Poslední skotský král.“ Tento drsný a fascinující film byl natočen ve Velké Británii a v Ugandě za podpory místních obyvatel a je ojedinělou sondou do světa nemilosrdného diktátora. Na roli Idi Amina byl vybrán talentovaný Forest Whitaker (Ghost Dog, Zóna soumraku, Krvavý sport). Film již získal řadu cen na mezinárodních festivalech a Forest Whitaker za svou roli obdržel Zlatý Glóbus i Oscara.
