Otevřete oči - přichází Kristián…

Oldřich Nový se narodil 7. srpna 1899 na Žižkově. Od dětství zpíval, hrál na kytaru a psal básničky. Maminka mu s oblibou četla pohádky, které brzy dokonale znal nazpaměť. Tatínek sloužil u hasičského sboru královského města Prahy a svého syna nezřídka brával do nově vznikajících kin, ať už to byla Lucerna nebo třeba Illusion. K divadlu ho vedl jeho strýc Miloš, který sám patřil ke známým hercům.

Kvůli tatínkovi se vyučil sazečem, ale současně se věnoval také ochotníkům. Placené angažmá na něho čekalo koncem první světové války. Tehdy se seznámil s výtečným kolektivem kabaretiérů v čele s Ferencem Futuristou a Vlastou Burianem. Náročné role a vzácné zkušenosti získal pod vedením režiséra Richarda Branalda během ostravského působení. Jeho další zastávkou bylo Brno. V tamním Národním divadle figuroval dlouhá léta jako herec, režisér a šéf operety.

Rozhodující byl návrat do Prahy. Oldřich Nový se tu naplno, a hlavně přesně podle svých představ, věnoval operetě. Problematický žánr pozvedl na umělecky hodnotnou úroveň, která oslovovala široké divácké vrstvy. Přistupoval k ní s láskou. Ve svém Novém divadle ve Stýblově pasáži jí vtiskl inteligentní podobu plnou laskavého humoru a jedinečné lehkosti. Na scéně se objevila jeho zásluhou moderní hudební komedie.

S filmem měl první zkušenost ještě za němé éry, kdy sehrál roli milovníka ve veselohře Neznámá kráska. Bohužel zpočátku na něho bylo pohlíženo pouze jako na operetního komika. Do tohoto období lehkého tápání spadá například Na tý louce zelený nebo Uličnice s prostořekou Věrou Ferbasovou.

Jeho pravou tvář nastínila postavička anglického komorníka v adaptaci Langerovy hry Velbloud uchem jehly. Následovaly úspěšné filmy, které mají jeden společný rys. Oldřich Nový si v nich hraje na někoho jiného, touží po odlišném životě, a to vše prostřednictvím dokonalého balamutícího talentu.

Zlomová byla jeho spolupráce s režisérem Martinem Fričem na legendárním filmu Kristián z roku 1939. Příběh obyčejného úředníčka z cestovní kanceláře, který sní své neuskutečnitelné sny o exotických zemích, patří ke skutečným skvostům v celoevropském měřítku. Dva nesouměřitelné charaktery dokázal vybrousit s precizností sobě vlastní. Mimořádné byly také výkony jeho hereckých partnerek - svůdné dámy Adiny Mandlové a ustrašené putičky Natašy Gollové.

Právě s ní se později setkal v rozkošně ztřeštěné komedii Eva tropí hlouposti, kde předstíral elegantního anglického šlechtice, který ovšem vůbec neovládá rodnou řeč. Jeho další krásnou kolegyní byla kontroverzní Lída Baarová. Ve snímku Dívka v modrém vystupovala z obrazu v náročné historické róbě a promlouvala značně archaickou mluvou.

Mohlo by se zdát, že soukromí slavného herce bylo všem na očích, ale opak je pravdou. Osobní život si pečlivě střežil. Milovník na filmovém plátně byl oddaným manželem jediné ženy. Paní Alice Wienerová pocházela z bohaté rodiny, pracovala jako umělecká fotografka a překladatelka. Svatba se konala po osmileté vážné známosti a svazek rozdělila po čtyřiceti letech teprve smrt. Oldřich Nový svoji ženu židovského původu nehodlal opustit, naopak ji chránil. Před koncem druhé světové války byli oba deportováni do koncentračního tábora. O jejich dceru Janu se tehdy starala herečka Hana Vítová.

Politický režim mu po válce nedal šanci. Následoval nekompromisní socialistický realismus, který neměl s hercem jeho schopností a kvalit naprosto nic společného. Zaměřil se tedy výhradně na divadlo. Jezdil hostovat po vlastech českých, režíroval, hrál. Začátkem sedmdesátých let mu televize dopřála jedinou velkou roli nápadníka Jana Koníčka v oblíbeném seriálu Taková normální rodinka.

Na sklonku života takřka neopouštěl svůj byt. Chtěl, aby si ho lidé pamatovali jako okouzlujícího Kristiána, který tak nezapomenutelně pronesl: "Zavřete oči - odcházím…".
Zemřel 15. března 1983 v Praze.

Oldřich Nový patřil ke generaci elegantních gentlemanů, kteří oslňovali svojí vnitřní krásou a nepodbízivou laskavostí...