Antonín J. Liehm je dnes již legendární kulturní publicista, respektovaný jak v Evropě, tak v Americe. Narodil se v roce 1924 do rodiny advokáta v Praze. Hned po válce vstoupil do kumunistické strany. Jak sám říká, chtěl se účastnit nějakého odboje. V roce 1948 byl ale "vyakčněn", což znamená, že neprošel prověrkou sympatizanta s režimem.
Už na střední škole se seznámil s E. F. Burianem. Spolu pak, v roce 1945, založili levicově orientovaný týdeník Kulturní politika, který mladý Antonín vedl až do 1949, kdy byla tato tiskovina zakázána. Téhož roku dokončil Liehm Vysoké učení politické a sociální. Už od jara 1948 pracoval na ministerstvu zahraničních věcí, ale v souvislosti s pamfletem na sbírku Vítěslava Nezvala „Veliký orloj“ byl propuštěn. Našel si místo u zahraniční redakce ČTK a v roce 1956 to na ministerstvu zkusil znovu. Po pěti letech byl opět propuštěn.
Od začátků šedesátých let tedy nastupuje na místo člena redakční rady Literárních novin, se zaměřením na zahraniční a filmové rubriky. Stal se tzv. teoretikem nové vlny českého filmu. Spolupracoval s režiséry jako Forman, Němec, Schorm nebo Chytilová. Roku 1968 byl pak jmenován šéfredaktorem Lidových novin. V letech 1968-69 působil jako zástupce Čs. filmu v zahraničí. V roce 1969 organizoval československou přehlídku filmu na filmovém festivalu v Cannes a po skončení se odmítl vrátit. Liehm i jeho žena zůstali v exilu. Přednášel pak na pařížské Université de Paris, newyorské městské univerzitě University of the City of New York, na britské filmové škole National Film School v Beaconsfield, na pensylvánské University of Pennsylvannia, ženevské Université of Genéve a École des Hautes Études en Sciences Sociales v Paříži.
Významnou Liehmovou prací je sborník rozhovorů s předními českými a slovenskými intelektuály, vznikající v letech 1966-68 a otiskovaný v Literárních novinách. Vydání sborníku nazvaného Generace (jemuž předcházely rozhovory s evropskými intelektuály Rozhovory) však bylo v roce 1969 doma znemožněno. S předmluvou Jeana-Paula Sartra vyšla kniha v mnoha evropských zemích - česky souhrnně až roku 1990. Roku 1993 znovu spatřila světlo světa kniha Příběhy Miloše Formana z roku 1976. Byla to jedna z nejprodávanějších knih exilového nakladatelství manželů Škvoreckých 68 Publishers v kanadském Torontu. V roce 2003 vydalo nakladatelství Host knihu vycházející z textů publikovaných v Listech Minulost v přítomnosti. Dějinami filmu v zemích sovětského bloku se zabývá Liehmova kniha Nejdůležitější umění, vyšla anglicky v roce 1977. Minulý rok (2006) vyšla česky jeho kniha Ostře sledované filmy, věnovaná československému „filmovému zázraku“ šedesátých let. Se svou ženou Drahomírou Liehmovou napsal dějiny filmu v socialistických zemích po roce 1945 Nejdůležitější umění.
Po celou dobu exilu spolupracoval s římským exilovým časopisem Listy. V roce 1984 založil v Paříži kulturně politickou revue Lettre Internationale, která dodnes vychází v osmi evropských zemích. V současné době žije v Paříži a je předsedou redakční rady Listů, které v emigraci spoluredigoval. Publikuje v evropském i americkém tisku.
