Navštěvoval Kolumbijskou univerzitu, kde se seznámil s lidmi jako Lucien Care, William Burroughs, John Clellon a Allen Ginsberg, jehož prostřednictvím se poznal s osudovým Nealem Cassadym alias Deanem Moriartym z románu On The Road (Na cestě) alias Codym z románu Vision of Cody (Vize Codyho) …
Na škole byl Ti Jean, jak Kerouacovi podomácku říkali jeho rodiče, zavalitý hromotluk, hrál americký fotbal a musel se rozhodnout, jestli se mu bude věnovat profesionálně. Raději zvolil dráhu profesionálního literáta, i když lehké to hned nebylo.
První kniha, kterou Jack napsal se jmenovala Town and City (Městečko a velkoměsto), na které pracoval mezi léty 1946-48, ale vydaná byla až roce 1950. V roce 1947 se totiž Kerouac a Cassady vydali na bláznivý výlet napříč Amerikou, který trval další tři roky.
V roce 1951 napsal Kerouac v New Yorku během tří týdnů rukopis románu Na Cestě. Psal téměř bez přestávky ve dne v noci, zhubl deset kilo a aby se nemusel zdržovat výměnou listů ve svém psacím stroji, použil roli dálnopisného papíru. Odtud se tradují fámy, že napsal celý román na toaletní papír, což je nesmysl.
Jack měl desítky deníků, do kterých si zapisoval každý detail ze svých cest, a z nichž pak během oněch tří osudných týdnů vznikl převratný román. Trvalo však šest let, než se pro knihu Na cestě našel vydavatel. Stal se jím muž jménem Malcolm Cowley, který si pak mohl spokojeně mnout ruce, protože po vydání se román stal bestsellerem a Jack Kerouac se okamžitě proslavil.
Během šesti let, kdy Kerouakovo nejznámější dílo čekalo na své vydání, trávil začínající spisovatel čas, jak prohlásil: "sepisováním všeho, co se objevilo v mé hlavě, naskakováním na nákladní vlaky, stopováním a v zaměstnáních jako brzdař, lodník a pomocník na obchodních lodích, protipožární lesní hlídač a ve stovkách dalších rozmanitých řemesel."
Během těchto let napsal romány Vize Codyho, Doktor Sax, Kniha snů, Podzemníci, Mexico City Blues a další, které byly publikovány krátce po roce 1957, kdy vyšel román Na cestě. Tato kniha se stala převratnou hlavně díky spontánnímu stylu, na kterém je vystavěna. Jednoduchý děj, rychlá akce, myšlenky plynou jedna za druhou.
Jack Kerouac si tento styl psaní vypůjčil od svého přítele Neala Cassadyho, kovboje a zloděje aut, který vyrostl v nápravném ústavu a který Jacka doslova okouzlil a navždy změnil jeho způsob myšlení a styl života. Dá se říct, že se jeden naučil hodně od druhého. Nelze vyloučit ani homosexuální vztah, protože je pravdou, že Kerouac i Cassady měli několikrát milostný poměr se společným přítelem, básníkem Allenem Ginsbergem.
Ve vydané verzi Na cestě je také, narozdíl od originálního rukopisu, vynechaná scéna, kdy má Neal Cassady alias Dean Moriarty, v jednom zapadlém motelu po cestě do Chicaga, poměr s obchodním cestujícím s velkým Cadillakem, zatímco Ray alias Kerouac čeká ve vedlejším pokoji.
Tato scéna se vydavateli nelíbila a začínající Kerouac tehdy ještě neměl sebevědomí, aby se postavil za zachování originálního rukopisu. Později si vynutil právo zachování absolutně doslovného znění. Týkalo se to i interpunkce a nakonec také překlepů a chyb. Kerouac chtěl, aby text zůstal zachován tak, jak ho mozek vypustil ven. Plynulé vyprávění, bez jakýchkoli pozdějších zásahů. "Když chlápek v baru vypráví historku, taky se nevrací zpátky, neopravuje chyby, nezaměňuje slova za jiná. Historka je zajímavá tím, jak ji vypráví a když se potřebuje vysmrkat nebo napít, není to proto, aby si připravil text dopředu, prostě to tak v danou chvíli je."
Tyto názory na psaní, které se v Kerouakovi tříbily a vyvíjely mnoho let, však měly původ v obsáhlých dopisech, které mu posílal Neal Cassady. Všechny vyprávěly o dřívější době, než se s Jackem potkal. O jeho dětství, o jeho otci, o jeho pozdějších pubertálních zážitcích.
Nejzásadnější dopis, který Neal Jackovi poslal, obsahoval 40 000 slov, což je slušný kratší román. Podle Kerouaca to bylo nejvelkolepější dílo, které kdy viděl, lepší než od kohokoli jiného v Americe, nebo přinejmenším dost dobré na to, aby přinutilo Melvillam, Twaina nebo Wolfa, převracet se v hrobě.
Dopis kterému mezi sebou říkali Dopis Joan Andersonové … celý o vánočním víkendu v halách s bazény, naplněný veselými událostmi a zároveň tragédiemi, dokonce tam byl i náčrt okna s rozměry, aby čtenář vše dokonale pochopil. Všechno v rychlém sledu za sebou, akce za akcí, bez jakýchkoli zbytečností, od začátku do konce.
Dopis Joan Andersonové je ale bohužel jen mýtus, jeho rukopis se podařilo ztratit jednomu z přátel Ginsberga, který měl dopis od Kerouaca vypůjčený k přečtení. Někteří kritici prohlašovali, že dopis zmizel proto, aby se nedalo dokázat, že jej Kerouac použil ve svých knihách. Tato tvrzení se však nikdy neprokázala, i když je jasné, a sám spisovatel o tom vždy otevřeně mluvil, že Neal Cassady byl první, kdo s tímto způsobem spontánního psaní přišel.
*(Jack Kerouac se v roce 1967 poprvé oženil se svou dávnou přítelkyní Stellou Sampasovou. Žili v Lovellu, spolu s Jackovou matkou a to až do roku 1969. Kvůli matčině chatrnému zdraví se odstěhovali za teplem, do St. Petersburgu na Floridě. Ještě týž rok, 21. října 1969 Kerouac zemřel na silné krvácení do dutiny břišní.)
Zdroj: Interview s Jackem Kerouakem pro Paris Review, napsal Ted Berrigan, z anglického
originálu přeložil Dušan Krejčí, v roce 1996 vydalo nakladatelství Votobia
Interview s Allenem Ginsbergem pro Gay Sunshine, napsal Allen Young, z anglického
originálu přeložil Dušan Krejčí, v roce 1996 vydalo nakladatelství Votobia
