Jindřich Plachta - vlastním jménem Jindřich Šolle - se narodil v Plzni dne 1. července 1899. Jeho otec, který pracoval jako strojní zámečník ve Škodovce, ho rozhodně k divadlu nechtěl pustit. A tak syn musel začít studovat obchodní akademii, ovšem již tehdy působil jako statista plzeňského divadla.
Právě v dobách studií si vysloužil přezdívku "Plachta" dle směšně vlající peleríny, kterou mu ušila maminka. Přezdívku později zvolil za svůj umělecký pseudonym. Po dokončení školy byl nucen jako bankovní úředník odcestovat do Krakova a později do Prahy. Střídal různé scény - začínal v divadle Vlasty Buriana, pak byl členem Osvobozeného divadla, Tylova divadla v Nuslích a po druhé světové válce zakotvil na jevišti pražského Národního divadla.
Svou uměleckou kariéru započal v Červené sedmě, kde nejprve působil jako nápověda. V roce 1921 dostal možnost vystoupit v tomto kabaretu během silvestrovského programu. Plachta představoval starou drbnu Vůněslavu Acetylénovou (sám si ji vymyslel a napsal), jenže tréma ho přemohla. Jeho nesrozumitelný a chabý výkon se nesetkal s úspěchem, ba právě naopak - herec byl vypískán z pódia. Od principála Červeného dostal za pár minut druhou šanci, která již Plachtovi zajistila aplaus spokojeného publika.
Nejvýrazněji se prosadil ve filmu. Za němé éry představoval postavičky prostých dobrosrdečných lidí, teprve až zvukový film ho skutečně proslavil. Jedním z jeho prvních snímků byla "Fidlovačka", v níž ztvárnil učitele hudby. Následoval úspěšný krejčovský mistr Habásek v populárních "Mužích v offsidu" z roku 1931. Poté už se hrnula jedna role za druhou a Plachta pomalu ztrácel svůj původní komplex méněcennosti. Ve třicátých letech byl dokonce podle ankety v časopise Kinorevue pokládán za nejpopulárnější hereckou osobnost (vedle A. Nedošínské, L. Baarové, V. Ferbasové, F. Smolíka a H. Haase).
Jindřich Plachta se prosadil také jako spisovatel. Jeho slavná Pučálkovic Amina se dočkala rozhlasového i televizního zpracování:
Jednoho dne vezme pan Pučálka své děti Růžu, Lubu a Vaška na pravidelnou procházku Prahou. Na místě, na kterém stál cirkus, najdou malé vyzáblé žluté zvířátko. Pan Pučálka je přesvědčen o tom, že je to nějaká zvláštní odrůda bernardýna. Vezmou ho s sebou domů. Paní Pučálková novým členem rodiny není nijak zvlášť nadšená a nadává mu amino, což zvířátku zůstane. Amina roste jako z vody a všem je divné, že nejí maso, ale samou zeleninu a ovoce. Záhadu rozřeší až vševědoucí babička, která přijde na to, že je Amina srnka. Pučálkovic děti onemocní a paní Pučálková s nimi odjede na venkov a starost o Aminu padne na pana Pučálku. Amině se začne záhadně protahovat krk a začne sousedům ožírat muškáty. Všem je rázem jasné, že Amina je vlastně žirafa. Jednoho dne se ji pan Pučálka snaží odehnat od okna, ale sám přitom vypadne. Zachrání ho ale spodky, za které ho Amina zachytí. Tento čin udělá z Aminy národního hrdinu a stane se hlavní turistickou atrakcí Prahy. Amina ale roste dál a panelák je jí za chvíli malý, a proto se s ní Pučálkovic přestěhují do zoo v Tróji, kde pan Pučálka zaujme ředitelské křeslo.
Jedinečně hrál například ve filmech "Obrácení Ferdyše Pištory" (starý drožkář), "Městečko na dlani" (němý blázen Janek Pudeš) či "Cesta do hlubin študákovy duše" (profesor Matulka). Málokdy se, bohužel, dočkal hlavní role - "Karel a já", "Kluci na řece", "Červená ještěrka"…
Jeho pozdější postavy (kterým sám bytostně věřil) byly výrazně ovlivněny socialistickým schematismem - příkladně titulní role ve filmu "Pan Novák" z roku 1949.
V knize Hvězdy českého filmu se praví: "I přes svou vrozenou plachost se prosadil jako lidsky jímavý komik. Směšnost jeho výstupů podtrhovala jeho postava s ostře řezaným obličejem s ostrým nosem a mentorský způsob řeči. Nesmělost pak vložil i do některých svých komických rolí."
Právě v dobách studií si vysloužil přezdívku "Plachta" dle směšně vlající peleríny, kterou mu ušila maminka. Přezdívku později zvolil za svůj umělecký pseudonym. Po dokončení školy byl nucen jako bankovní úředník odcestovat do Krakova a později do Prahy. Střídal různé scény - začínal v divadle Vlasty Buriana, pak byl členem Osvobozeného divadla, Tylova divadla v Nuslích a po druhé světové válce zakotvil na jevišti pražského Národního divadla.
Svou uměleckou kariéru započal v Červené sedmě, kde nejprve působil jako nápověda. V roce 1921 dostal možnost vystoupit v tomto kabaretu během silvestrovského programu. Plachta představoval starou drbnu Vůněslavu Acetylénovou (sám si ji vymyslel a napsal), jenže tréma ho přemohla. Jeho nesrozumitelný a chabý výkon se nesetkal s úspěchem, ba právě naopak - herec byl vypískán z pódia. Od principála Červeného dostal za pár minut druhou šanci, která již Plachtovi zajistila aplaus spokojeného publika.
Nejvýrazněji se prosadil ve filmu. Za němé éry představoval postavičky prostých dobrosrdečných lidí, teprve až zvukový film ho skutečně proslavil. Jedním z jeho prvních snímků byla "Fidlovačka", v níž ztvárnil učitele hudby. Následoval úspěšný krejčovský mistr Habásek v populárních "Mužích v offsidu" z roku 1931. Poté už se hrnula jedna role za druhou a Plachta pomalu ztrácel svůj původní komplex méněcennosti. Ve třicátých letech byl dokonce podle ankety v časopise Kinorevue pokládán za nejpopulárnější hereckou osobnost (vedle A. Nedošínské, L. Baarové, V. Ferbasové, F. Smolíka a H. Haase).
Jindřich Plachta se prosadil také jako spisovatel. Jeho slavná Pučálkovic Amina se dočkala rozhlasového i televizního zpracování:
Jednoho dne vezme pan Pučálka své děti Růžu, Lubu a Vaška na pravidelnou procházku Prahou. Na místě, na kterém stál cirkus, najdou malé vyzáblé žluté zvířátko. Pan Pučálka je přesvědčen o tom, že je to nějaká zvláštní odrůda bernardýna. Vezmou ho s sebou domů. Paní Pučálková novým členem rodiny není nijak zvlášť nadšená a nadává mu amino, což zvířátku zůstane. Amina roste jako z vody a všem je divné, že nejí maso, ale samou zeleninu a ovoce. Záhadu rozřeší až vševědoucí babička, která přijde na to, že je Amina srnka. Pučálkovic děti onemocní a paní Pučálková s nimi odjede na venkov a starost o Aminu padne na pana Pučálku. Amině se začne záhadně protahovat krk a začne sousedům ožírat muškáty. Všem je rázem jasné, že Amina je vlastně žirafa. Jednoho dne se ji pan Pučálka snaží odehnat od okna, ale sám přitom vypadne. Zachrání ho ale spodky, za které ho Amina zachytí. Tento čin udělá z Aminy národního hrdinu a stane se hlavní turistickou atrakcí Prahy. Amina ale roste dál a panelák je jí za chvíli malý, a proto se s ní Pučálkovic přestěhují do zoo v Tróji, kde pan Pučálka zaujme ředitelské křeslo.
Jedinečně hrál například ve filmech "Obrácení Ferdyše Pištory" (starý drožkář), "Městečko na dlani" (němý blázen Janek Pudeš) či "Cesta do hlubin študákovy duše" (profesor Matulka). Málokdy se, bohužel, dočkal hlavní role - "Karel a já", "Kluci na řece", "Červená ještěrka"…
Jeho pozdější postavy (kterým sám bytostně věřil) byly výrazně ovlivněny socialistickým schematismem - příkladně titulní role ve filmu "Pan Novák" z roku 1949.
V knize Hvězdy českého filmu se praví: "I přes svou vrozenou plachost se prosadil jako lidsky jímavý komik. Směšnost jeho výstupů podtrhovala jeho postava s ostře řezaným obličejem s ostrým nosem a mentorský způsob řeči. Nesmělost pak vložil i do některých svých komických rolí."
Jindřich Plachta, herec patřící mezi skutečné hvězdy českého filmu, zemřel dne 6. listopadu 1951 v Praze…
