...asi není možné, aby obyčejný smrtelník věděl, co se skrývá za každou tou tajuplnou substancí, je-li zdraví škodlivá a jak.. vydala jsem se tedy po stopách éček...
Éčka, takzvané přídatné látky, neboli potravinová aditiva, se do jídla přidávají ze dvou důvodů.. aby byly atraktivní pro odběratele, tedy aby potraviny déle vydržely a nepodléhaly zkáze působením plísní, žluknutí, kvašení a podobně; aby nám lépe voněly; aby nám lépe chutnaly; aby se nám líbily na pohled.. prostě aby byl zákazník co nejvíce spokojen s výrobkem, který si přinese domů.. a aby byly výhodné pro výrobce, tedy aby výrobce měl zároveň co nejnižší náklady s produkcí dané potraviny. Až potud situaci plně chápu.. otázkou je však, jakou skutečnou cenu platí zákazník za bleděmodrou zmrzlinu s příchutí manga, papaji a fíku, za jogurt, který vydrží v lednici 2 měsíce, nebo vepřové párečky v konzervě s 2-letou trvanlivostí, na jejichž obalu se dočteme, že obsahují 12% vepřového masa. Jak platíme za trvanlivost, barvu, chuť a vůni?
Není pochyb, že téma potravinových aditiv je otázkou úhlu pohledu. Existuje mnoho jejich zastánců, dokonce i spousta lékařů vám řekne, že se více či méně není čeho bát, pokud nejste zrovna alergik. Osobně plně nesdílím tento názor, jak mi říká můj prostý selský rozum, nevidím důvod, proč bych měla svoje tělo zasypávat chemickými sloučeninami nejasného původu a s nejasným vlivem na můj organismus.
Problém je ovšem ten, že když vezmeme do ruky téměř jakýkoli výrobek v běžné prodejně potravin a přečteme si složení, jen těžko narazíme na potravinu čistě přírodního původu a zpracování. Nebylo by proto možná od věci posvítit si na ty tajemné látky Exxx, abychom se lépe vyznali v džungli příměsí naší každodenní stravy.
Jak se dělí potravinová aditiva?
Přídatné látky se dělí do kategorií podle funkce, kterou v potravinách plní. Seznam je poměrně dlouhý, obsahuje 26 různých typů aditiv, např.: antioxidanty, kyseliny, barviva, konzervanty, kypřící látky, regulátory kyselosti, tavicí soli, náhradní sladidla, látky zvýrazňující chuť nebo aroma, želírující látky, zahušťovadla, modifikovaný škrob, stabilizátory, emulgátory, protispékavé látky, odpěňovače, leštící látky..
Dále se dělí na látky přírodní, přírodně identické a syntetické.
Přírodní aditiva
.. není třeba sáhodlouze rozebírat, jsou to látky přírodního původu, tudíž pro naše tělo obecně neškodné, někdy dokonce prospěšné.
Přírodně identické látky
.. jako např. aroma a chuťové zvýrazňovače, tam už je situace trochu jiná. Přírodně identické totiž neznamená přírodní. Jedná se o synteticky vyrobené látky, které by svým molekulárním, tedy chemickým, složením měly odpovídat požadované přírodní látce. Hlavním důvodem, proč se tyto přírodně identické látky uměle vyrábějí a nezískávají se z přírodních zdrojů, je pořizovací cena. Pro příklad výroby přírodně identického aroma vanilky si dovolím citovat z článku vydaného Readers Digest Výběr z ledna 2006: "Získat kilogram vanilinu z vanilkových lusků stojí skoro sedm tisíc eur. V laboratoři se vyrábí z vedlejších produktů papírenského či petrochemického průmyslu a výroba stejného množství stojí jen devět eur. V obou případech je přitom výsledná sloučenina 4-hydroxy-3-metoxybenzaldehyd." .. příště se určitě podívám, zda moje vanilková zmrzlina obsahuje přírodně identické aroma jako vedlejší produkt zpracování ropy, nebo opravdovou vanilku..
Syntetické látky
.. tedy potravinová aditiva nepřírodního původu, vznikají prostou syntézou chemických látek. Jsou to substance, které se v přírodě nevyskytují a vyrábějí se uměle. I když některé byly testovány na zvířatech a potravinářský průmysl je používá už léta, můžeme si být jisti, že nám dlouhodobě nemohou způsobit zdravotní potíže?
Některé tyto čistě syntetické látky jsou považovány za potenciálně škodlivé, popř. jejich vliv na lidský organimus není vždy jasný. U takových aditiv je stanoven limit - hranice povoleného množství v potravinách, kterou výrobci ze zákona platného v té určité zemi nesmí překročit. Co když ale sním během dne 4 různé výrobky s obsahem například dusičnanu draselného E252, často přidávaného např. do uzenin, látky, která ve vyšších dávkách působí škodlivě na cévní systém? V jednotlivých výrobcích je sice nejspíš povolená hranice dodržena, ale po součtu oněch čtyř potravin tomu možná už tak nebude... Nehledě na to, že netuším, co se mnou dělá i onen "povolený limit", že..
Citliví lidé mohou mít na některá éčka alergické reakce, projevující se v široké škále zdravotních problémů, jako jsou ekzémy, kopřivka, astma, migrény, poruchy vidění, hyperaktivita, zažívací problémy atd., přičemž onen člověk ani jeho lékař nemusí mít vůbec potuchy o původu oněch zdravotních problémů.
Někdy se možná vyplatí utratit o něco víc peněz za potraviny "BIO," tedy potraviny vyrobené z produktů ekologického zemědělství, při jejichž dalším zpracování bylo použito pouze přírodních cest, a neměly by proto obsahovat přidané chemické příměsi. Další možností je uvědoměle eliminovat potraviny obsahující vytypované "podezřelé" látky, to znamená vzít si k nákupu jejich seznam a strávit v obchodě 3 hodiny studiem složení výrobků.. trochu otročina, ale třeba si ty největší drijaky rychle zapamatujeme a půjde nám to za chvíli samo. :o)
Nerada bych u někoho vzbudila paniku či snad nastartovala fobii z potravin zakoupených v našich mini-, super-, hyper- a mega- marketech.. nicméně nakupovat s uvědoměním a sledovat, co že to za látky posílám svému tělu, může mít někdy zásadní dopad zdraví mnohých z nás..
Užitečné odkazy:
1/ Mezinárodní seznam látek s číslem E - tento seznam uvádí přídatné látky, které jsou v ČR a EU povoleny jako potravinová aditiva (Státní zemědělská a potravinářská inspekce)
2/ Přehled aditiv podle typu (Státní zemědělská a potravinářská inspekce)
3/ Seznam potravinových aditiv, na která se nejčastěji mohou vyskytnout alergické reakce (Ústav zemědělských a potravinářských informací)
