Vrba dnes roste v mnoha odrůdách v Asii i Americe, původně ale pochází z Evropy, což jistě stojí za tak dlouhou a bohatou tradicí jejího uplatnění v našem životě. V naší kultuře hrála důležitou roli jako strom posvátný i jako strom mnohého využití a tradic. Pohané ji uctívali, s nástupem křesťanství byla pak spojována s čarodějnictvím, žena, která byla spatřena za tmy u vrby, byla podezřelá ze spojení s ďáblem. Vrbové kočičky se ale také staly symbolem jara a velikonoc, dokonce se o velikonocích světily v katolických kostelech.
Vrba bílá byla však především stromem s velice dlouhým seznamem praktického uplatnění. Vysazovala se u rybníků a řek pro zpevnění břehů, její dřevo je důležitým materiálem v dřevořezbářství, poddajné vrbové proutky se dodnes používají pro hledání vody, pletení pomlázek, a hlavně v košíkářství, kde jsou jiným materiálem snad nenahraditelné.
Už za dávných časů byla vrba považována za velmi důležitý lék, její listy, jehnědy, ale především kůra, jejíž účinek je mocný. Proč?
Vrba je přírodní aspirin
Kůra vrby obsahuje jednu nesmírně důležitou látku - salicin, což je glykosid, který je základem pro výrobu nám tak dobře známého aspirinu. Jinými slovy, vrbová kůra je takovým přírodním aspirinem. Z toho také plyne její uplatnění v lidovém léčitelství. Z kůry se připravuje odvar, který můžeme používat jak vnitřně, tak na vnější - kožní potíže.
Vnitřně působí proti bolestem a horečce, zároveň dokáže hubit některé mikroorganismy, jakožto původce infekčních chorob. Podávala se tedy při nemocech z nachlazení, spojených s vysokou teplotou, bolestmi hlavy, kašlem a rýmou, při chřipce, angíně apod. Díky svému dezinfekčnímu účinku působí a při průjmech a katarech v zažívacím ústrojí, dokonce se jí připisují účinky proti některým vnitřním parazitům.
Pozoruhodným lékem při vnitřním užití je také v případě revma a dny. Nejen že tlumí bolesti postižených kloubů a tkání, ale funguje i protizánětlivě. Často pomáhá i při bolestech hlavy a migrénách, není to však pravidlem, toto působení je potřeba individuálně vyzkoušet.
Kdy kůru z vrby neužívat vnitřně?
Je třeba podotknout, že lidé citliví nebo alergičtí na aspirin by neměli užívat ani vrbovou kůru, stejně tak lidé trpící žaludečními a dvanácterníkovými vředy. Vyhnout by se jí měly i ženy v době těhotenství a lidé trpící nadměrnou krvácivostí. Jinak je vrba všeobecně považována za velmi dobře snášenlivou a na rozdíl od aspirinu tolik nedráždí žaludeční sliznice.
Kůra vrby léčí kožní poranění, infekce i plísně
Odvar z vrbové kůry má také poměrně široké využití při boji proti onemocnění kůže. Protizánětlivý a antiseptický účinek se uplatňuje při hnisavých a špatně se hojících ranách, bolácích apod. Léčí i plísňové (mykotické) infekce kůže, používá se například ke koupelím nohou či k oplachování a obkladům postižených míst. Dříve vrbová kůra často sloužila jako první pomoc při poranění v přírodě, kdy se drcená aplikovala přímo na ránu jako dezinfekce, podobně fungují i rozmačkané listy vrby. Odvar z kůry lze také kloktat při infekcích v ústní dutině a bolestech v krku.
Vrbová kůra proti lupům a akné
Odvar z kůry můžeme nasadit i v boji proti lupům. Na závěr mytí vlasů si pokožku hlavy opláchneme studeným nebo vlažným odvarem. Dezinfekční a stahující účinek vrbové kůry jistě ocení lidé trpící akné. Odvar totiž můžeme aplikovat jako pleťovou vodu k omývání pleti obličeje i celého těla. V případě lupů, akné i mykotických infekcí je důležité proceduru opakovat pravidelně po delší dobu, aby se dosáhlo kýženého efektu, pravdou však je, že tyto blahodárné účinky jsou ověřené celými generacemi, nebojte se je vyzkoušet i vy.
Je ten pravý čas vyrazit na vrbovou kůru
Pokud patříte mezi ty, co si nekupují pomlázku u trhovce, ale sami si ji upletete z vlastnoručně uříznutých vrbových proutků, můžete si domů zároveň s nimi přinést i čerstvě naloupanou vrbovou kůru. Ta se sklízí v březnu až dubnu, a to z 2-3 roky starých větví. Mladé větve nejprve naklepeme (podobně jako na vrbovou píšťalku), pak je podélně nařízneme a kůru opatrně odlupujeme. Sušíme ji nejlépe v troubě při teplotě do 60C, ale můžeme i na přímém slunci, důležité je ji usušit co nejrychleji. Řádně suchou a všech zbytků dřeva zbavenou kůru pak uskladníme na větraném místě v kvalitním plátěném nebo jutovém sáčku. Budeme tak mít vlastní přírodní aspirin k dispozici po celý rok.
Pokud nemáme žádnou vrbu v dosahu, nebo se nám snad nechce trávit čas její sklizní, můžeme si ji jednoduše koupit. Sušená kůra, směs na čaj s jejím obsahem nebo výtažky se ale dají pořídit v lékárně a specializovaných prodejnách, přednost dáme co nejpřírodnějším přípravkům.
Recept na odvar pro vnitřní užití: 1 čajovou lžičku sušené kůry 5-10 minut povaříme ve 250ml vody, necháme chvíli odstát a přecedíme. Osladíme medem nebo sirupem a užíváme po lžících: 1 polévkovou lžíci za 2 hodiny.
Recept na odvar pro vnější aplikaci: 40-50g sušené kůry na 0,5l vody, vaříme 15 minut a dalších 15 minut necháme odstát, pak přecedíme. Tento odvar lze buď přidávat do koupele, nebo používat na obklady a omývání postižené kůže.
--
použitá literatura: Léčivé stromy a keře podle bylináře Pavla
